Služby
Medicínské centrum Praha
+420 270 003 562

pondělí – pátek   8:00–17:00

Recepce
pondělí–pátek
7:30–16:00 hodin

Ordinační hodiny
pondělí–pátek
7:30–18:00 hodin

Příjem vzorků
pondělí–čtvrtek
8:00–10:00 hodin

Mykoplazmová infekce, mykoplazmata

bakterie Mycoplasma hominis
Mycoplasma hominis je pohlavně přenosná bakterie způsobující infekce ženského pohlavního ústrojí a novorozenecké infekce. Muži mohou být přenašeči této bakterie, ale k rozvoji infekce u nich nedochází. Mycoplasma hominis je součástí normální vaginální flóry u 20-50 % zdravých žen.

Fotogalerie

Fotogalerie může obsahovat obrázky s explicitním obsahem

Původce

bakterie Mycoplasma hominis

Mycoplasma je gramnegativní bakterie z rodu Mycoplasmatacea

Přenos

Přenáší se nechráněným pohlavním stykem včetně styku orálního a dále během těhotenství nebo porodu z matky na dítě.

Příznaky a průběh

Infekce Mycoplasma hominis způsobuje infekce ženského pohlavního ústrojí, a to především endometritidu (zánět děložní sliznice), salpingitidu (zánět vejcovodů) a zánět malé pánve neboli PID (pelvic inflammatory disease). Tyto záněty mohou přecházet do chronicity a vést k neplodnosti. Pacientky s touto infekcí mohou pociťovat bolest v podbřišku a bolest při pohlavním styku.

Mycoplasma hominis je také jednou z bakterií, kterou nalézáme u žen s bakteriální vaginózou. Pravděpodobně není přímým původcem nemoci, ale má na jejím rozvoji podíl.

V průběhu těhotenství může dojít k infekci plodové vody (chorioamnionitida), která ohrožuje plod rozvojem sepse a vznikem novorozeneckých infekcí u dětí nakažených matek – pneumonie (zápal plic) nebo meningitidy (zánět mozkových blan).

Pacienti s poruchou imunity jsou ohroženi infekcemi dalších orgánů, např. kloubů, srdce nebo plic.

Diagnostika

K diagnostice infekcí Mycoplasma hominis používáme vzorek moči, stěry z děložního čípku nebo z vaginy. Vzorky se dále mohou kultivovat a hodnotit mikroskopem. V dnešní době se však k detekci Mycoplasma hominis více používá metoda PCR (polymerázová řetězová reakce). Serologická diagnostika je možná, ale příliš se nepoužívá.

Léčba

K léčbě této infekce používáme antibiotika, která nasazujeme minimálně na 7 dní. Nejvhodnější jsou tetracyklinová antibiotika, v případě vzniku rezistence volíme klindamycin nebo fluorochinolony.

Zdroje literatury

  • Štork, Jiří et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Galén, ©2008. xv, 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
  • Vosmík, František et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 396 s. ISBN 80-7184-633-3.
  • GROSS, Gerd a Tyring, Stephen K. Sexually Transmitted Infections and Sexually Transmitted Diseases. Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14662-6.